Židé ve Vrchlabí
Židovská komunita se významným způsobem zapsala do života našeho města zejména ve druhé polovině 19. století i v první polovině 20. století. Podnikatelé, lékaři, advokáti a další se nezapomenutelně vtiskli do paměti našich předchůdců, vesměs je však čekal tragický osud spojený s nástupem fašismu na konci třicátých let minulého století, kdy přišli o domov, existenci a mnohdy i o život.
Pokud je pro vás tato část naší historie zajímavá a příběhy lidí s pohnutým osudem vás chytnou za srdce, možná oceníte několik kusých informací z historie města Vrchlabí a připomenete si je s námi pomocí různých komunikačních forem.
Před časem se spojil pan Martin Bartoš a Okrašlovací spolek ve Vrchlabí a začali mapovat historické podklady s cílem připomenout život místní židovské komunity, která po II. světové válce z našeho města prakticky zmizela. Mnozí stihli odejít z dosahu blížícího se holokaustu, mnozí zahynuli v koncentračních táborech během druhé světové války.
Stolpersteine ve Vrchlabí
Současnou připomínkou těchto spoluobčanů ve městech bývají kameny zmizelých, dlažební kostky s textem na mosazném povrchu, které se umísťují na místě posledního bydliště zemřelých. I my připravujeme osazení několika kamenů Stolperstein ve Vrchlabí.
Na základě sebraných historických faktů a pátrání v archivech bychom rádi do města umístili dva kameny (Stolperstein), které nutí k zamyšlení, když na ně člověk narazí kdekoli napříč Evropou. Jde o Heinricha Jelinka a manžele Karla a Johannu Nettlovi.
Heinrich Jelinek
Narozen: 29. 8. 1920
Rodiče: Erwin Jelinek, právník, Martha Jelinek, v domácnosti, rozená Steindler. Otec, narozený v Praze (20. 2. 1885), se ve Vrchlabí přihlásil k pobytu 21. 7. 1916. Matka se narodila ve Vrchlabí.
Informace: Mladší bratr Franz se narodil taktéž ve Vrchlabí 27. 7. 1922. Heinrich ve Vrchlabí navštěvoval národní školu a gymnázium. Rodina ve Vrchlabí žila až do roku 1938-1939, kdy se postupně přemístila do českého vnitrozemí (Poděbrady, matka se syny zřejmě 19. 9. 1938, otec až 6. 8. 1939).
Heinrich Jelinek je na vysvědčení uváděn jako příslušník židovské víry s německým mateřským jazykem. O jeho pobytu v Poděbradech zatím nic nevíme. 9. 6. 1942 ho deportovali do židovského ghetta v Terezíně, poté ho odvezli do Majdanku. Tady zemřel 22. 9. 1942. Majdanek je nechvalně známý nejen díky německému vyvražďování židovských Evropanů, ale i díky sovětské poválečné mašinérii, která zde po německém vzoru likvidovala zejména příslušníky opozice.
Bydliště: Vrchlabí, Krkonošská ulice 150 (Hauptstrasse 150)
Manželé Karl a Johanna Nettlovi
Karel Nettl, narozen 15. 8. 1863 zřejmě ve Slatině nad Úpou. Rodině patřila papírna ve Velké Bukovině, dnes část Chvalkovic, což je nedaleko. Transport z Prahy do Terezína 13. 7. 1942 s evidenčním číslem 50, úmrtí 20. 7. 1942 tamtéž, tedy po týdnu.
Johanna Nettlová, rozená Schneiderová, narozena 24. 2. 1866, transport do Terezína spolu s manželem pod číslem 49, úmrtí 31. 12. 1942 tamtéž.
Firma bratři Nettlové, papírna a celulózka pod Krausovými Boudami, ve Vrchlabí měli část firmy ve Vančurově ulici 413/414 (první číslo už neexistuje).
Syn Paul Nettl, světoznámý muzikolog, specialista na rakouskou a německou hudbu a kulturu, dožil ve Spojených státech.
Syn Bruno, expert na severoamerickou etnickou, tedy indiánskou hudbu.
Bydliště: Vrchlabí, ulice Svatopluka Čecha 407, ze strany od řeky Labe
Židovský hřbitov
Vrchlabští Židé si založili svůj vlastní hřbitov až těsně před Velkou válkou (1910). Až do této doby pohřbívali Židé své zesnulé buď v Hořicích nebo v Trutnově, snad i jinde. Od roku 1910, kdy nově vzniklý Izraelitský hřbitovní spolek koupil pozemek v sousedství katolického hřbitova nad dnešním parkovištěm mezi klášterem a správní budovou KRNAP, se už pohřby konaly přímo ve městě. Plán hřbitova vypracovala firma stavitele a pozdějšího vrchlabského starosty, rodáka ze Svatého Petra Kleofase Hollmanna. Stavitel využil pro svůj projekt jen zhruba poloviční část zakoupeného pozemku a navrhl osm hrobek a několik desítek hrobů.
Pamětní deska Viktora Kuglera
V tomto domě se 6. června 1900 narodil švadleně Emilii Kuglerové syn Viktor, jehož životní pouť přivedla do Holandska, kde se stal za druhé světové války jednou z klíčových osob podporujících ukrytou židovskou rodinu Frankových. Po jejich prozrazení byl také vězněn. Ve světoznámém Deníku Anne Frankové je zachycen pod jménem Harry Kraler. Za jeho statečnost mu bylo uděleno vysoké izraelské vyznamenání Spravedlivý mezi národy. Zemřel 14. prosince 1981 v Kanadě.
Bělidlo bavlněného zboží a úpravna
Rodina Löwitových měla ve Vrchlabí v 19. století 3 významné podniky. Rodinnou tradici založili v roce 1875 Löwitové v oboru výroby likérů, která pokračovala až do roku 1945. Karl Löwit zakoupil v roce 1891 někdejší Kiesligovu papírnu a přestavěl ji na bělidlo a úpravnu bavlněného zboží. Počátkem 20. století zaměstnával Löwit v tomto vrchlabském bělidle až 120 lidí. V roce 1923 zde jeho syn Arnold založil kabelářskou firmu, která je v provozu dodnes a v roce 2023 oslavila 100 let své existence.
Skryté příběhy - Staří přátelé
V pátrací venkovní hře vás přeneseme strojem času do začátku 30. let 20. století. Viktor Kugler, rodák z našeho města, žije v Holandsku, ale přijíždí do Vrchlabí, aby pomohl příteli z mládí. Zatímco stejnojmenná mobilní aplikace vás naviguje po herní trase, vy s dětmi pracujete na tom, abyste pozměnili běh dějin.
Trocha historie...
Z kontribučních účtů a matrik (1857) se dozvídáme, že prvními židovskými občany města mohli být Markus Löwit, majitel pohostinství, a Salomon Nettl, obchodník, neověřené je ještě starší jméno Mosese Isaaka. Zakladateli vrchlabské židovské komunity snad mohli být Veitraunitzové, první judaistická rodina na vrchlabském panství, zmiňovaná už roku 1783. Simon Veitraunitz, ženatý a otec šesti dětí, se živil prodejem tabáku a odváděl vysokou kontribuci 70 zlatých.
Další podnikatelé židovského původu přicházeli do města ve druhé polovině 19. století. Zakládali především textilní podniky: vrchlabskou tkalcovnu (Goldshmidt a synové rok 1864), továrnu na bavlněné zboží (Rudolf Winternitz & Co.,1888), bělidlo bavlněného zboží (Karl Löwit, 1891), mechanickou tkalcovnu Österreicher, továrnu na lněné a bavlněné zboží (Theodor Kornfeld, pozdější Mileta, 1895), mechanickou tkalcovnu (bratři Goldmannové, 1895), ve Vrchlabí sídlila i bratrská dvojice Nettlů, která dodávala na trh papírenské výrobky (celulózku a papírnu vystavěli mezi Michlovým mlýnem a labskou přehradou).
Další příliv židovských podnikatelů a živnostníků zaznamenáváme po Velké válce. Ale nejen průmyslníci a živnostníci se zapsali do vrchlabských dějin. O zdraví našich předchůdců se starali lékaři Ludwig Schnitzer, Hugo Königer a Oswald Süss. Advokátní služby poskytovali Paul Nettl (z rodiny výše zmíněných papírníků) a Carl Löwy.
Židé u nás v poklidu a přátelském soužití pracovali a podnikali prakticky až do německého záboru Sudet v roce 1938. Jedním z prvních počinů nové nacistické správy byla konfiskace veškerého židovského majetku. Úkolu se ujalo gestapo, které sídlilo naproti Sokolovně v čp.713. Zajímavostí je, že zdaleka ne všichni židé se hlásili ke své národnosti. Při sčítáních lidu volili německou národnost v souladu se svým rodným jazykem (v roce 1930 žilo ve Vrchlabí 105 osob židovského vyznání, všichni se přihlásili k německé národnosti).
Před připojení Sudet k velkoněmecké říši se někteří židovští podnikatelé pokoušeli odvézt své zboží i suroviny do českého vnitrozemí. Tehdejší starosta Wendt se proti tomu postavil, měl se obávat ztráty pracovních míst.
Vrchlabí se nevyhnula ani nechvalně proslulá "Křišťálová noc". Gestapo pozatýkalo židy z Vrchlabska a uvěznilo je v budově okresního soudu (finanční úřad). 10. listopadu 1938 Sudetoněmecká strana uspořádala na našem náměstí protižidovské shromáždění, na které dorazilo 3500 osob. Četla se tu kromě jiného jména zatčených židů, následoval pochod k okresnímu soudu. Gestapo tu židy ukazovalo z okna.
Osud našich židů za druhé světové války je pestrý. Chytří a prozíraví, s dobrými informacemi z Německa, prodali část svého majetku a emigrovali. Jiní zůstali a mnoha z nich se nevyhnul tragický osud internace v koncentračních táborech a smrti v nich.
Mgr. Martin Bartoš
Pronásledování židů ve Vrchlabí
Volně přeloženo z knihy FANINKA, ČESKÁ MOZAIKA. E. Vladyka, nar. roku 1934 ve Vrchlabí, vlastním jménem Erika Dietrich, rozená Wlassak, do roku 1946 žila ve Vrchlabí, po vyhnání působila až do roku 1958 v bývalém východním Německu.